Strach

by - září 11, 2017

Vždycky jsem se všeho bála. Někdy až moc. Neudělala jsem tolik věcí jen proto, že jsem měla strach. A lituju toho. Strach mi bere sebevědomí a kuráž. Rozhodla jsem se říct si dost. Nechci přijít o spoustu dalších (třeba i skvělých) věcí kvůli něčemu jako je strach.


Několikrát jsem ho překonala. Třeba jednou na dovolené v Chorvatsku. Bála jsem se skočit z mola do moře. Odhodlávala jsem se několik minut. Ale když jsem se celá roztřesená rozběhla a skočila, byla jsem neuvěřitelně šťastná. Překonala jsem strach, překonala jsem sama sebe! A ten pocit stál za to. Pak se mi s tím skákáním nechtělo přestat.

Dlouho jsem se bála založit si blog. Co když to nikoho nebude zajímat? Co když se nikomu můj blog nebude líbit? Co když nikoho nezaujmu a ani mě nebude chtít sledovat? No tak se svět nezboří. Píšu pro radost. Píšu i pro sebe. Píšu o tom, o čem chci dát světu vědět. Není důvod se toho bát. Není důvod něco nezkusit jen kvůli strachu. Možná ten strach tu prostě je abysme ho překonávali. Musíme zatnout zuby a udělat to. Vždycky si říct, co nejhoršího se může stát a proč se toho tolik bojím?

Věčně jsem se bála na tělocviku něco hrát. Nechtěla jsem jim to kazit nebo se ztrapnit, měla bych z toho špatný pocit, ale je to přece jen pocit ne? A ten zmizí a nahradí ho jiný. Taky jsem se bála lidí a seznamování. Vlastně z toho mám pořád strach. Co si kdo bude myslet. Moc mi záleží na názoru druhých, už jsem taková. Ale měla bych to změnit. Měla bych se přestat bát.

Strach nás zkrátka brzdí a zabraňuje nám ve spoustě věcí. Přitom se někdy bojíme zbytečně. 

Budu ráda když se se mnou podělíte o svůj názor a dáte mi vědět do komentářů, jak to se strachem máte vy.

You May Also Like

16 komentářů

  1. Strach nás někdy brzdí, někdy naopak chrání. Často je ta hranice velice tenká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za doplnění, to jsem zapomněla napsat :)

      Vymazat
  2. Já jsem se dlouhou dobu nechala ovládat strachem, je tolik věcí, které mi naháněly hrůzu, a tak jsem radši neudělala vůbec nic a pak toho většinou litovala. Teď už se snažím rozlišovat mezi tím strachem, který mě jen brzdí v tom, co bych chtěla a tím strachem, který mě chrání, jak napsala slečna přede mnou :) Ale vždycky je skvělej pocit, když nějaký svůj strach překonám :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  3. Strach je bohužel něco, co se v mém životě vyskytuje celkem často, trápí mě úzkosti. Dříve jsem se hodně bála lidí, stejně jako ty jsem měla strach založit si blog, jít na nějakou atrakci, cestovat na vlastní pěst... snažím se teď vše překonávat a bojím se daleko méně, ale někdy je to těžké. Důležité je strachu nedovolit, aby ovládl a omezil náš život :)

    Lady Lenna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně i s těmi atrakcemi. Jednou jsme byli se třídou na výletě v Něměcku a kamarádi šli na jednu atrakci, kam jsem se samozřejmě bála jít, tak jsem nešla. Jak jsem tam na ně tak koukala, bylo mi to líto, a měla jsem pocit, že o něco přicházím, ale nedalo se s tím nic dělat.
      Jinak díky za komentář a přečtení článku :)

      Vymazat
  4. Ten strach ze založení blogů chápu. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli založit food blog nebo ne... no a nakonec jsem ho založila a už funguje několik let a vím, že lidi podle mých receptů vaří (alespoň podle některých :)).

    Co se týče strachu ze sportů, tak ten mám doteď. Naučila jsem se plavat (teda nijak dobře, ale na tu občasnou návštěvu vody to stačí), jezdit na kole a to je asi tak všechno. Už jako dítě jsem měla hodně silný pud sebezáchovy, takže veškeré brusle, lyže a podobné srandy vůbec neměly šanci.

    Jinak mám strach pořád - z mluvení anglicky (a to pracuju na projektu, kde jsou všichni cizinci, ale ještě mě to nepřešlo a první věta mi vždycky svírá hrdlo) nebo z neznámých míst (ale stejně cestuju bez cestovek) :) Ale jo, tyhle věci překonávám a pak z toho mám vždycky dobrý pocit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, jen tak dál :) Díky za komentář a přečtení článku :)

      Vymazat
  5. Hodně dlouhou dobu jsem měla strach - a pořád trochu mám - projevit své pravé já. Pořád jsem se bála, co si o mně kdo pomyslí, co si kdo řekne, chtěla jsem být kamarádka se všemi... a tak jsem postupně sama sebe zazdila uvnitř sebe. Poslední dobou se mi daří ten strach odbourat - a z části taky proto jsem si nedávno založila blog :)
    Pěkný článek!

    https://majahampeisova.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Já strach založit si blog vůbec neměla, právě naopak. Akorát že jsem psala blog asi 3 roky jen tak sama pro sebe, protože jsem ho nikde neprezentovala :-D každopádně strach mám do teď z řízení auta, pavouků atd.
    SimonetaBlog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je fajn :) V tom nejsi sama :D Jinak díky za komentář a za sledování :)

      Vymazat
  7. Já mám někdy pocit, že strach je pomalu moje vlastnost, než jen pocit.
    Měla jsem to stejně jako ty, jako mladší jsem propásla strašně moc věcí, jenom protože jsem se bála. Už je to lepší, ale perfektní to není. Když mám ale něco před sebou a mám strach, tak si vzpomenu na všechny ty promarněné příležitosti a to mě svým způsobem nakopne, že dál to tak už nechci a naopak se chci cítit dobře, z toho, že jsem ten strach překonala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, ona ta myšlenka na promarněné příležitosti umí povzbudit :) Děkuji za komentář :)

      Vymazat