Saskie Green

The Liebster Award 2017

Byla jsem nominována na The Liebster Award 2017, takže tímto bych chtěla poděkovat Lence z blogu http://lenn.cz . Je to vlastně způsob, díky kterému můžete nalézt nové blogy a dozvědět se něco o jejich autorech, protože ti odpovídají na otázky, které jim položil nominující. Tak pojďme na to :)
Jaký byl důvod založení vašeho blogu?
Blog jsem si založila z toho důvodu, že psanou formou se mi názory vyjadřují lépe a já je nějakým způsobem vyjadřovat chtěla. Často jsem měla pocit, že nikoho můj názor nezajímá, ale já chci dát najevo co si o daném tématu myslím. Ráda bych o něčem debatovala nebo diskutovala, ale mluvenou formou to nedokážu. Než něco napíšu, můžu si to pořádně promyslet, můžu to před publikováním nebo odesláním ještě změnit, kdežto v mluvené formě od vás většinou ostatní vyžadují okamžitou odpověď (bylo by dost divné mlčet pět minut a až pak promluvit) a to co řeknete už nevrátíte.
Blog jsem si založila také proto, že mě psaní baví. Už odmala chci napsat knížku, ale potřebuji se ve psaní zlepšovat a tady na blogu mi čtenáři dají zpětnou vazbu, což je super. Více zde.

Co vás nejčastěji zaujme na jiných blozích?
První co mě zaujme je buď design a nebo odlišnost od ostatních blogů. Často mě taky zaujmou krásné fotografie nebo styl psaní. Nejdůležitější je obsah blogu, protože když mě zaujme, budu blog sledovat třeba i přes to, že se mi jeho vzhled moc nelíbí. Ten vzhled se musí líbit hlavně tomu, kdo blog vlastní.

Co vám dokáže spolehlivě zlepšit náladu?
Rodina, přítel nebo moje kočka :) I když mi kolikrát náladu dokážou i zhoršit, takže to tak spolehlivé není (navíc by to byla spíš odpověď na otázku "kdo mi dokáže zlepšit náladu"). Rozhodně vždy mi náladu zvedne knížka a to, když se můžu ponořit do příběhu a přestat vnímat realitu kolem sebe, nemyslet na to, co budu muset ještě všechno udělat a čemu budu muset čelit, knihy jsou prostě moje záchrana a odpoutání od reality..byla a pořád jsem velký snílek, který se toulá spíš v oblacích, než aby stál nohama na zemi. Další, co mi zvedne náladu je dobrá káva. Miluji Iced latté z Costa Coffee a i když není zrovna levné, za zvednutí nálady to stojí (oblíbila jsem si ho tak moc, že jsem schopná ho pít i v zimě, i kdybych měla umrznout :D). No a náladu mi taky (bohužel) zvedne jídlo, což je můj největší problém. 


Jak bojujete se spisovatelským blokem?
Spisovatelský blok zatím neřeším. Spíš je to tak, že při škole a brigádě poslední dobou nemám na blog čas a občas ani náladu. Řeknu si, že už bych měla napsat/vydat nějaký článek, jenže takhle se z toho co mě opravdu baví, stává povinnost. Proto když třeba nevím o čem psát nebo se mi nechce a nemám čas, tak to neřeším. Dělám něco jiného a v průběhu toho mě třeba něco napadne. A když ne, nic se neděje. Vím, že bych měla být aktivní, pokud nechci aby můj blog začal upadat, ale jestli se někomu opravdu líbí a články ho zajímají, tak si na ně nějakou dobu počká. Snažím se psát méně, ale lépe, než abych několikrát týdně psala o všem možném a brzy vyčerpala témata (nebo něž abych psala o hloupostech a něčem splácaném na poslední chvíli, jen abych něco napsala).

Jaké jsou vaše slabé a silné stránky?
Mou nejslabší stránkou vždycky bylo, že jsem nebyla moc průbojná. Nebyla jsem nikdy slyšet, lidi mě často přehlíželi a nevšímali si mě a byla jsem často opomíjená. Ne vždycky to bylo na škodu, ale určitě chápete, jak se díky tomuhle všemu může clověk cítit méněcenně a nechtěně. Po čase jsem si na to zvykla a myslím, že teď už bych se dokázala ozvat, kdyby se mi něco nelíbilo. Další slabou stránkou je třeba to, že se bojím toho, co si o mě kdo bude myslet. Celkově se vlastně bojím až moc věcí, napsala jsem o strachu i článek, kdyby měl někdo zájem si ho přečíst :)
Mezi mé silné stránky patří umět si věci dobře naplánovat a zorganizovat. Taky když něco chci, tak si za tím jdu i přes překážky a občas obdivuji sama sebe, že každý pád mě motivuje si za tou danou věcí jít.

Co se vám vybaví, když se řekne „kouzlo Vánoc“?
Vybaví se mi právě ta Vánoční atmosféra. Sníh padající za okny, všude světélka, hvězdy na nebi, vůně skořice, jablka a čerstvě upečených perníčků, hořící svíčky, smích, koledy, radost z dárků..Není to pro mě přímo radost z toho, že je celá rodina spolu, protože naše rodina je tak nějak pořád spolu, takže to pro mě není výjimečné, ale to neznamená, že si toho nevážím. Vážím si toho a hodně a nejlepší Vánoce jsou právě ty, kdy jsou všichni šťastní. A v tom je to největší kouzlo..být šťastný.


Jak si představujete ideální den?
Momentálně si ideální den představuji tak, že nikam ten daný den nemusím. Do žádné školy, do žádné práce, prostě nikam. Mám ráda svůj volný čas a ráda si dělám co chci. Možná pro mě ani neexistuje ideální den, protože za jeden den bych nestihla udělat všechno to, co by pro mě bylo ideální. Takže ideální den by měl mít tak 30-35 hodin :D To by bylo ideální v případě, že bych si právě mohla dělat co chci a čas strávený ve škole a v práci by se neprodloužil a zůstal by stejný.

Čeho si nejvíce ceníte na svých čtenářích?
Cením si, že si najdou čas na čtení mého blogu, případně zanechají komentář ať už nějaký pochvalný nebo s konstruktivní kritikou (nebo nápadem na zlepšení). Cením si lidí, kteří čtou ať už knihy nebo blogy :) Mám neuvěřitelnou radost když se číslo sledujících zvedne byť jen o jednoho člověka a mám hned chuť mu poslat dopis s poděkováním :D Jakoby pro mě čtenáři byli nějakou oporou a důvodem pro to, abych psala dál.

Ví vaše okolí, že máte blog a jak na něj reaguje?
Dalo by se říct, že o tom okolí ví, ale nijak na to nereaguje, což mě dost mrzí. Jsem člověk co nemá rád ignoraci nebo když mu někdo neodpoví a nedá zpětnou vazbu. Je to pro mě jakoby mě ten dotyčný neposlouchal a nezajímalo ho co mu říkám, v tomhle případě jakoby si nikdo nevšímal, že se snažím plnit si svůj sen.

Jaký sen si chcete splnit v roce 2018?
Asi abych se sebou byla konečně spokojená. Necítím se ve svém těle a celkově sama se sebou dobře. Problém je, že vůbec nevím, jak se mít ráda, protože to mě nikdo nenaučil. Nejde si říct "tak a teď se budu mít ráda"..teda jde to říct, ale proměnit to v čin je težké. Kolikrát si říkám, jak bych se vlastně mohla mít ráda, když vidím spoustu nedostatků a špatných věcí. Proto mým největším snem je začít na sobě pracovat, zhubnout, mít nějakou výdrž (jak fyzickou tak i psychickou), posílit imunitu, přestat si na všechno stěžovat a nadávat a začít vidět svět víc pozitivně a hlavně se cítit dobře a být sama sebou.


Děkuji moc všem, kteří jste dočetli až sem, obdivuji vás :D Mě samotnou občas dlouhé články odrazují, ale tyhle skvělé otázky mě donutily se rozepsat. Případně mi zanechte komentář co si o tomto tagu myslíte a jak na něj nahlížíte a já vám přeji krásný den <3 

Nominuji: 
Teri the Butter
Booklover El
Knihokopka
Tvůrce Pozorovatel Společník

Moje otázky pro vás:
Jaké máte záměry s vaším blogem? 
Dáváte si nějaké předsevzetí?
Kdo nebo co je vaší největší inspirací?
Jaká témata vás nejčastěji přitáhnou na jiné blogy?
O čem se vám píše nejsnadněji a tak nějak "samo" ?
Co vás dokáže pořádně nakopnout/ dodá vám energii?
Je něco, za co jste na sebe pyšní? Pokud ano, tak co?
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Co vás naplňuje štěstím?
Jakou knihu byste doporučili, aby si každý přečetl?

Myšlenky

V dnešním článku bych se spíš chtěla vypsat. Vypsat se z toho, nad čím poslední dobou dost přemýšlím. Doufám, že nejsem jediná, která to tak má a pokud ano, nevadí. Už na tom stejně pracuju.





Jakýkoliv nákup ať už oblečení, kosmetiky, knih nebo papírenských potřeb mi vždycky udělal radost. Bohužel to bylo jen chvilkové. Všichni chceme být šťastní a každý na to máme svůj vlastní recept. Jenže jsme někdy i trochu líní. Proto upřednostníme ten nákup věcí, o kterých si myslíme, že nás udělají šťastnými, ale neudělají. A pokud ano tak jen na chvilku. 

Už kolikrát jsem si řekla, jak bude super až si koupím to nové tričko a džíny a jak mi to bude slušet. Byla to pravda, ale nadšení opadlo brzy, protože nejsem spokojená se svojí postavou, zas tak uplně mi ty těsné džíny podle mě neslušely. Kam tím mířím? Bylo jednodušší si jít koupit nové věci a mít z nich radost, než se zvednout a začít cvičit, abych měla radost ze sebe a byla se sebou spokojená. Ne jen, že to bylo jednodušší, ale ono to bylo i rychlejší. Občas se nad tím zamyslím a říkám si, že s tím musím něco dělat. 
(Trochu to souvisí s leností, ale to bych se dostala jinam.) 

Třeba i ty nové knížky nám udělají radost, něco se z nich přiučíme nebo si u nich krásně odpočineme. Jenže po přečtení je dáme na poličku a konec. Radost a vše ostatní je pryč. Teď zase potřebujeme něco jiného. Proto si koupíme kosmetiku naší oblíbené značky. Pak ji vypotřebujeme a je to pryč. Nejen že už nemáme radost, ale nemáme už ani peníze.

Lepší by bylo začít makat na hezký postavě, začít se učit konečně francouzsky, pomoci mamce s obědem a umýt nádobí, jít se jen tak projít a zaposlouchat se do zvuků přírody, udělat někomu radost úsměvem - to zase udělá radost nám. Někdy to bude trvat déle, ale výsledek bude stát za to. Potom budeme mít radost z toho, že vypadáme tak dobře (vždyť jsme na tom dřeli!), z toho, že se konečně na dovolené ve Francii domluvíme (budeme na sebe pyšní). Bude prostě dobře, pokud přestaneme tolik lpět na těch materiálních věcech. To nás udělá šťastnějšími (teda mě určitě).

Dejte mi vědět do komentářů, jestli to tak někdo máte. Jestli ne, stejně mi dejte vědět :)

Jak být zorganizovaný

Taky máte někdy pocit, že je toho moc, že nestíháte a všeho máte až nad hlavu nebo často zapomínáte na důležité věci a už ani nevíte, kam jste si všechny potřebné věci zapsali? Tak to jste tu správně. V tomto článku sepíšu pár rad, jak být zorganizovaný. 


Nejlepší je mít všechno v jednom. Nějaký velký diář, kam můžete psát všechno, co potřebujete. Projekty do školy, směny na brigády, schůzky a srazy s přáteli, různé akce, rodinné oslavy, kdy má kdo narozeniny, kdy se co děje a tak dále. Jeden takový od Momenteeczech mám a jak moc se mi líbí najdete zde. Pokud ale chcete levnější variantu, nemám vám to za zlé. 

1) První rada (tip), kterou vám můžu dát - pořiďte si blok/diář a pište si vše do něj. Jakékoliv úkoly, schůzky, akce, cokoliv. Hlavně ať to máte na jednom místě a víte o tom. Není nic horšího, než mít po pokoji desítky lístečků s tím, co všechno musíte udělat a nevědět, kde jsou (s tím, že si nepamatujete vše, co na nich bylo napsáno).



2) Pište si To Do listy, ale nemějte na sebe tak přehnané nároky. Není zrovna moc příjemné, když na svém listu máte na konci dne splněnou sotva polovinu úkolů. Pište si jen to nejdůležitější a taky třeba den (čas) do kdy daný bod musíte (nebo spíš chcete) splnit.

3) Přidělte svým úkolům důležitost. Nejlepší a nejefektivnější je si je seřadit od nejdůležitějšího po nejméně důležitý. Takhle dáte svým úkolům nějaké pořadí, ve kterém je máte splnit a nebudete si muset vybírat, co nejlehčího by se dalo udělat, ať máte alespoň něco splněno. 



4) Pokud to jde, udělejte to teď ať je to cokoliv. Jakmile to odložíte na později, pravděpodobně se k tomu v nejbližší době nevrátíte a necháte to na poslední chvíli. A to se odrazí na výsledku. Také to souvisí s tím, že potom ani nemusíte stíhat ostatní úkoly.

5) Jako poslední tip bych ráda uvedla, že pro přehlednost všech úkolů je dobré, když si je budete sepisovat podle kategorií. Třeba práce / škola / blog / kroužek / doma/ a tak dále. Takhle se vám to nebude motat všechno na jednom papíře.

Shrnutí: Pořiďte si diář. Pište si To do listy, kde si úkoly rozdělíte podle kategorií a sepíšete podle důležitosti. A neodkládejte to :)
Máte vy nějaké svoje tipy na organizaci? Podělte se o ně se mnou do komentářů :)


Cesta za lepším já

Už před delší dobou jsem se namotivovala a rozhodla, že přestanu dělat věci, které mě brzdí nebo zdržují a v ničem nerozvíjí. Změna je život. Je to dobrej pocit, konečně na sobě začít víc pracovat. Vystoupit z komfortní zóny. Zkusit nový věci, klidně i to, co se nám příčí. Chci dělat věci, které mě posunou dál a skoncovat s tím, co nikam nevede.


Každý den se snažím být lepším člověkem. Protože sama chci. Protože mě to dělá šťastnou. Usmyslela jsem si, že chci v životě něčeho dosáhnout, že chci něco vytvořit a něco tu zanechat. Naplnila jsem svůj život tolika cíli, které bych si ráda splnila a pevně věřím, že se mi to podaří. 

Ta cesta bude dlouhá a vlastně nikdy ani neskončí. Ono je pořád co zlepšovat. Budu pracovat na svých dovednostech, rozvíjet svoje schopnosti, měnit způsob myšlení i styl života. Rozhodla jsem se udělat krok vpřed. Chci to změnit tak, aby mi to vyhovovalo a mohla se ohlédnout s tím, že jsem dělala všechno, co jsem mohla, abych žila (podle mě) plnohodnotný život.

Nebudu tu vypisovat, co všechno začnu dělat a co všechno dělat přestanu. Každého z nás posouvá dál něco jiného. Proč tohle všechno píšu? Já třeba preferuji články, kde autor sdělí své myšlenky a nechá čtenáře nahlédnout a nechá ho zamyslet se nad vším. Někdo z vás to má třeba stejně. Z části proto je tenhle článek takový obecný.

Zkrátka chci, aby můj život měl smysl, a abych v něm byla šťastná. Budu tvořit, budu se radovat z maličkostí, využiju každé příležitosti, budu si vážit svých blízkých a všeho co mám, budu šťastná teď, ne až se mi něco splní, budu tady a teď. 

První týden na VŠ

Určitě hodně z vás řeší (nebo řešilo) zda jít na vysokou školu. I já se rozmýšlela, i když ono nebylo moc o čem přemýšlet. Prostě mě to tak napadlo, tak jsem si řekla, že to zkusím. Nechci psát přímo o tom, jak jsem si to představovala, že to bude super a realita byla úplně jiná. To vlastně ani není pravda. Ta realita se od představy tolik neliší. Sice mám za sebou první týden, ale chci se podělit o mé poznatky.



Představovala jsem si, že to bude volnější, zábavnější a lepší než střední, takové kafíčkování a obědování mezi přednáškami. A zatím to tak i je. Věděla jsem, že když je to vysoká, bude to vyšší úrověň a bude vyžadováno něco trochu jiného než na střední. Na tohle jsem se připravila. Všechno si musíte zjistit a obstarat sami, což je někdy docela výzva, ale všechno zvládám v pohodě (zatím).




Přednášky mi vyšly docela dobře - jen na tři dny v týdnu a to mi vyhovuje (kvůli brigádě). Sice mám někdy do večera a to je težké se soustředit, je to změna oproti střední kde jsem byla zvyklá končit kolem druhé hodiny. Navíc prostory naší školy jsou celkem moderní, máme tam jídelnu, kde dobře vaří, úžasnou knihovnu a literární kavárnu. Je to celkem příjemné prostředí, kam ráda chodím. 

Zatím se mi to zdá super, ale to asi proto, že jsem na začátku a zatím se není co učit, i když už musíme psát seminární práci ze socioekonomické geografie (což je mimochodem "velmi zábavný" předmět :D). Časem mě asi to nadšení přejde, až přijdou testy a pak zkouškové období.

Taky záleží na oboru, který si vyberete. Já si vybrala ekonomiku a management a přesto jsme se pořádně k ekonomice ještě nedostali. Přesto, že mě zajímá jen ta ekonomika, musím se učit práva a politologii. Nejvíc se stejně těším na účetnictví.

Každopádně je to škola a jestli chci získat titul, něco pro to musím udělat a spoustu věcí se naučit. Ty informace se mi budou hodit do života a vzhledem ktomu, že bych jednou chtěla podnikat a konečně mám pocit, že tenhle obor je správná volba.



Chcete na VŠ případně chodíte nebo jste chodili? Dejte mi vědět do komentářů a podělte se se mnou o vaše poznatky :)

5 tipů, jak si užít školu

Tyhle tipy jsou sepsané podle mě, takže to berte s nadhledem. Někdo si školu neužije ani s desítkami tipů, a někdo zase žádné tipy nepotřebuje. Škola nás však dokáže pěkně vyčerpat. Tady je tedy pár tipů, jak si to užít nebo to alespoň přežít.



1. Najděte si ve třídě kamarády.

Je to asi jasné, ale s kamarády je všechno lepší (a ono to kamarádství ve škole vždycky tak nějak vyplynulo). Nemůžu zapomenout na ty výbuchy smíchu na základce ani na ty blbosti co jsme dělali na střední. Máte se do školy na co těšit.

2. Učte se.
To většina lidí nedělá nebo jen minimálně a nerada. Stačí si látku přečíst před písemkou alespoň třikrát a určitě si něco zapamatujete a z výsledku budete mít radost. Mě ta škola bavila víc až když jsem se zlepšila v prospěchu. Chápu, že každý jsme jiný a někdo potřebuje na učení času více a někdo méně, ale upřímně, nikdo nechce vypadat jako blbec ne? (Mě třeba moje svědomí nedovolilo něco nevědět.)



3. Udělejte si DIY.
Zápisky jsem si raději psala do pěkného sešitu, který jsem si sama přetvořila, než do nějakého obyčejného. Tak nějak mě to povzbudilo a víc mě to bavilo.



4. Neberte to zas tak vážně.
Je to jen škola. I když všichni říkají, že je škola na prvním místě, tak není. Já mám na prvním místě třeba zdraví, to je pro mě důležitější. Jasně, že pokud chcete dobrou práci, je potřeba alespoň maturita, ale není to nic co by se nedalo zvládnout bez zbytečného hrocení. Prostě to nepřehánět a nešílet z toho. (Zvláštní, že uvádím tenhle bod zrovna já.)

5. Udržujte dobré vztahy s učiteli.
Tím nemyslím, že jim máte podlézat a tak dále. Jen se hodí, když s učiteli vycházíte (obzvlášť u maturity). To se mi osvědčilo. Navíc vám nikdo nebude dělat zbytečně problémy.
A někdy je s nimi fajn pokec (třeba i o hodinách) :D.

Díky za přečtení článku a do komentářů mi můžete napsat vaše tipy :)